Zámek v Lipové je jednou z nejohroženějších kulturních památek české republiky.  Tento unikátní zámek byl poprvé odsouzen k zániku již v osmdesátých letech minulého století. Tehdy unikl demolici jen o vlásek. Sám zámek ještě dnes zachráněn není, ale již nyní zde můžete navštívit  barokní zámecký park a zahradu. Ty se již zachránit podařilo, i když i zde nás čeká ještě mnoho práce. Záchranu areálu se daří realizovat také díky Vám, občanům této  země, jimž není cizí pomoc záchraně a obnově našeho národního kulturního dědictví.

  PŘISPĚJTE PROSÍM NA ZÁCHRANU ZÁMKU 

ÚČET 430430430/0600 MONETA MONEY BANK

 

Hlasujte pro nás také na webu Má vlast - Cestami proměn (č. 35)

Dr. Větvička rozšířil řady našich podporovatelů

Velmi si vážíme podpory RNDr. Václava Větvičky, známeho botanika, bývalého ředitele Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK a nynějšího vedoucího zámeckého parku ve Štiříně, jenž nám napsal:

Díky svému dlouhodobému působení  v „salmovském“ zámku ve Štiříně, mám  stejně tak dlouhodobý a přiznám se příjemný vztah k rodu Salm-Reiferscheidt-Hainspach, nosícího i šlechtický titul „starohrabě“, Altgraf. Proto jsem uvítal možnost, podílet se na vzkříšení historické salmovské památky, zámku a parku v Hainspachu alias Lipové ve Šluknovském výběžku.

Nepřísluší mně, vyjadřovat se ke stavu zdejšího zámku; první dojem vyznívá v to, že to je obraz vývoje naší současné společnosti, protože k jeho radikálnímu zruinování došlo až po roce 1989. Naštěstí i v této společnosti se najdou lidé, kteří se s takovým vývojek nechtějí smířit. V případě Lipové, jejího zámku i parku to je občanské sdružení Via tempora nova.

Aby to byla cesta nových časů, je třeba zastavit devastaci a začít s obnovou. Za svůj obor, dendrologii a sadovnictví, jsem se pokusil přiložit ruku k dílu. Provedli jsme inventarizaci porostů, posléze na náš návrh byly odstraněny džunglovité náletové dřeviny, následovala zdravotní probírka nejvíce poškozených stromů a plevelných keřů, takže dnes, tj. v listopadu 2012 se začíná lipovský park vylupovat z nánosů minulosti. To vše ve spolupráci a pod dohledem pracovníků Národního památkového ústavu resp. jeho pobočky.

Park má dvě, respektive tři tváře.V předzámčí, směrem k Zámkekému  rybníku je to rozvolněný porost vysokých stromů,  jehož dominantami byly dvě skupiny dřevin (duby, javory) mezi nimiž byla dlouhá vyhlídka přes vodní hladinu do krajiny. Tato část už příliš mnoho dalších zásahů nepotřebuje. Kdyby se někdo chtěl poučit v minulosti, pěkný pohled na zámek přes rybník ze třetí třetiny 19. století byl uveřejněn v knize  Karla Hiekeho „České zámecké parky a jejich dřeviny“ (SZN 1984). Pod někdejším čestným dvorem  býval snížený parter s kašnou (barokním bazénem); dnes je plocha zatravněná a bude nutno ji upravit v duchu pravidelných barokních zahrad. Třetí tváří je jednak volná výsadba  na  severovýchodní straně zámku s cennými jedinci (Pseudotsuga glauca, Tsuga canadensis) a rozptýlená vysoká zeleň při obvodu barokního parteru a na jižní straně, v níž vynikají nádherné červenolisté buky (Fagus sylvatica f. purpurea).

Staré stromy jsou kostrou, na níž bude navazováno; zcela novou ovšem musí být pasáž někdejší hospodářské zahrady, v níž stávaly i skleníky. Tady bude nutno vytvořit  nový charakter osazení plochy tak, aby z ní byly atraktivní pohledy na zámek  - a vice versa.

Je mou milou povinností poděkovat občanskému sdružení Via tempora nova jak za přizvání ke spolupráci, tak za vlastní počin, záchranu této nádherné barokní památky.

Václav Větvička

 

Kategorie aktuality: